Pardubice 2009
Pardubice 2009
Ve čtvrtek jsme vyrazili do Pardubic. Tentokrát s námi jela Marcela, takže jsme měli alespoň jednoho wranglera. Dorazili jsme v pořádku, zaprezentovali se a nastala show.. Medy i Pipka měli objednané boxy, ale ani jednomu se uvnitř nelíbilo a tak než abych se strachovala, že Medy něco rozbije, domluvili jsme se s pořadateli a změnili náš požadavek na ohrádku. To se nakonec ukázalo jako dobrý tah. Postavili jsme ohrádku, donesli pro koníky vodu a šli zjišťovat co a jak.
Ohrádka byla menší a protože se medy s Pipkou ještě moc dobře neznali, radši jsme si od děcek z Minifarmy domluvili, že se napojíme na jejich ohradníky.. nakonec to vypadalo tak, že vždycky jednou za čas Medy vyslal Kobylku, aby zkusila, jestli ohrádka stále kope, Pipka dostala ránu, ale za chvíli, až ji Medy vyslal znovu, šla bez bázně.. takhle probíhala snad celá noc.. a my jsme se tím pádem fajn bavili. Ustlali jsme si kousek od koníků, a tak jsme byli stále informováni co se děje a těm našim dvěma loupežníkům jsme se museli smát..
Nad ránem jsem se probudila, protože mi přišlo, že je něco špatně.. byla ještě tma, ale poznala jsem, že v prostoru, kde byly ohrádky, chodil nějaký koník sám mimo ohrádky.. Vstala jsem a šla jsem se podívat. Byl to rezavý fešák a procházel se skoro po celém závodišti a v uctivé vzdálenosti za ním chodil místní „securiťák“.. ptala jsem se proč ten kůň chodí po venku a on mi vyděšeně řekl, že se koní moc bojí a tak ho jen hlídá, aby se něco nestalo.. Vzala jsem teda toho toulavého koníka a odvedla do jedné prázdné ohrádky.. Už bylo skoro světlo, a tak jsem dala našim koníkům snídani a šla probudit Kamču s Mácou a připravit se na dostihy.
S námi v „L“ startovalo 14 koní. Hned po startu odjela Martina s Amírem a my se drželi jako vedoucí další skupinky. První kolo mělo 40km a jelo se přes město a podél řeky až k jedinému kopci v okolí a pak zase dolů a na závodiště. Bylo hodně teplo a tak jsem doufala, že Eva s Marcelou nějak to chlazení zvládnou. Bohužel se ztratily a tak nezbylo než děkovat za to, že pár dní před dostihama hodně pršelo a cesty byly plné kaluží a tak jsem v tom vedru byla nucena zvolit metodu chlazení přírodou. Když Medy po několika km pochopil, že chlazení zase nebude, chodil už kalužema ochotně sám, když nějaká vypadala k světu, nechala jsem ho i trošku napít.. přece jenom 40km v tom vedru a pomalu jsme taky nejeli, chtěla jsem ho co nejvíc podpořit, aby byl v pořádku. V půlce prvního kola nás ještě opustila Katka s Dahem a pak jel Medy celou cestu jen s Kevinem.
Do cíle prvního kola jsme přijeli v pohodě, svižným klusem a zatím to nevypadalo, že by nedostatek chlazení nějak extrémně ovlivnil naše výsledky.
Vše bylo v pořádku a mohli jsme vyrazit do dalšího kola, tentokrát jsme se s Evou domluvili, kde vysloveně chladit budou a kde ne. Tentokrát se holky trefily a Medy měl full servise a dokonce při posledním chlazení nám dali napít chladiči z JS Karolína. Celé druhé kolo Medy táhl a Kevin jel za námi. Zhruba v půlce jsem Pavli nabídla, aby jeli první, ale Kevinovi se nijak výrazně nechtělo a tak zůstali v závětří. Bohužel se začal projevovat nedostatek chlazení a Medy už nešel tak svižně, jak mu bylo zvykem a když nás dojela Kačka s Poesií, co jeli „ST“ byla jsem moc ráda, že se Medy může chvíli nechat táhnout.. Pak ale Medy špatně šlápl a já měla pocit, že občas vykulhává, a tak jsem zvolnila, koukla se na nohy (nic viditelného jsem ale nenašla) a druhé kolo jsme dojížděli v tempu, jaké si medy zvolil. Nepobízela jsem ho a říkala jsem si, že pokud ho nožka bude bolet, sám si uleví a zpomalí, ale nezpomaloval, ani dál nekulhal a tak jsem si řekla, že to jednoduše nechám na něm, byli jsme kousek před závodištěm. Na ovál jsme dojeli zase zvižným klusem. Medy věděl, že už je konec, a tak začal natahovat. Kevin byl stále za námi a nakonec jsme se s Pavlou domluvily, že si na rovince na urovni veterin ten finiš dáme.
Když jsme vyjeli ze zatáčky, Pavla Kevina pobídla a už to šlo ráz naráz.. Pobízení, hulákání.. „GO, GO, JEĎ JEĎ“ .. Myslím, že jsme tím strhli pozornost úplně všech :) a tenhle finiš si Medy vyhrál sám svým srdcem.. :) kdyby nechtěl, nikdy bych mu to nedovolila, ale nožka se za posledních pár km zdála v pořádku, nebo to spíš vypadalo, že se něco zdálo mě, když jsem si myslela, že nejde čistě.
Projeli jsme cílem, a když jsme se vraceli k veterinám, šel okolo mě Petr Jadlovský s úsměvěm jemu vlastním se na mě koukl a zahlásil „zase jsi vyhrála, co“ a měl pravdu Medy zase svůj finiš vyhrál.
Veterinou prošel taky v pořádku a tím byl dostih zdárně zakončen.
Odpoledne jsme si lehli na sluníčko a chvíli odpočívali, pak hráli karty a nakonec jsme si zahráli fresbee. Celé odpoledne bylo příjemně uvolnené a změna, že se hned po dostizích nejede domů, tomu všemu dodávala klid a žádný stres.
Večer jsme šli do občarstvení něco pojíst a nakonec to dopadlo tak, že jsme tam s Mácou zůstaly a plkaly s Dagem a ostatníma. Pak jsem ještě skočila pro kytaru a později v noci jsme to s Dagem rozparádili jako za starých časů a bylo to moc fajn.. po půlnoci přišli securiťáci a pověděli nám, že je moc pozdě a že se občerstvení zavírá, a tak jsme šli spát.
V sobotu dopoledne se konalo vyhlášení, kterého jsme se zúčastnili, a dopadlo následovně: Kamil s kobylkou v KP na šestém místě a Medy v „L“ na místě třetím.
Po vyhlášení se ještě šlo s koníkama na přeodjezdovou veterinu. Kobylka i Medy prošli v pořádku a tak jim do karty bylo napsáno „ fit to travel“. Po poledni jsme se dobalili, naložili koníky a vyrazili na cestu domů.
Nakonec jsme se domluvili, že já si udělám s koníkama týden v Letovicích u Blanky a tak jsme jeli rovnou tam.
Celý týden po dostizích jsem s koníkama chodila ven na vazáku, pást se na louky a pak s jedním sedlem a druhým koníkem na ruce jsem se procházela okolím, pokud zrovna nepršelo. Bylo to moc fajn.. Aspoň jsem poznala jaký to je, když Medymu dávám po dostizích týden klid, je to vážně paráda a někdy mu to i závidím.