Most
Medy soutěž stupně „L“ na 68km, Kobylka soutěž stupně „Z“ na 51 km.
Jako je snad už zvykem, opět to do poslední chvíle vypadalo, že pojedeme sami. Nakonec Kamil vzal svýho kamaráda Viktora, tak jsme měli aspoň jednoho chladiče.
Na cestu jsme se vydali v pátek po poledni. Prvně se naložila Kobylka v Ivanovicích a já čekala s Medym ve Zbra. Kluci přijeli celkem na čas, a tak jsme okolo druhé vyrazili na cestu dlouhou přes 300km. Cesta ubíhala celkem rychle a k našemu úžasu jsme do Mostu přijeli ještě za světla. Bloudění nastalo až v samotném Mostě, ale nakonec jsme trefili. Kamil konstatoval, že na poslední dostihy sezony jsme poprvé dojeli včas.
Když jsme přijeli, hned se nás ujali Terberovi, kterým jsme slíbila, že jim v sobotu pomůžeme a tak jsme dostali barel na vodu, volný přístup k senu a stravenky na celou dobu závodů. Konici byli ubytování asi 200m od samotného oválu na louce v celkem klidném zákoutí. Udělali jsme ohrádku a já šla za Helenou, abych se dověděla, kde bude naše stanoviště a s čím vlastně můžeme pomoct a kluci mezi tím chystali seno a vodu pro koníky. Dali jsme si rande nahoře v bufetu.
Já jela s Helenou na trať dodělat ještě nějaké úpravy a pořádně si prohlídnout místo kde máme v sobotu ráno v šest být a dohlížet, aby jezdci jeli správně.
Večer jsme se s klukama najedli a přesunuli na plácek ke koníkům. Byli jsme tam jediní, jelikož všichni co měli dole v ohrádkách koně, byli ubytování někde ve městě, a tak jsme tam měli klid na noční řádění. Popíjeli jsme, hráli na kytaru a myslím, že jsme si udělali fajn večer.
O to bylo ráno horší. Okolo páté jsem nakrmila koníky a probudila kluky, aby se nachystali na přesun na stanoviště. Na stanovišti jsme si rozdělali spacáky, zbytek alkoholu a na snídani štrůdl.. Pak začali přijíždět první soutěžící a my na ně mávali a volali a zpívali a tak to bylo celý den.. Pár jezdců mi nakonec řeklo, že jsme byli nejveselejší stanoviště na celé trati, celkem jsme si to užili.
Hned po ránu mi volala Kája, že nám utekli koně a tak se Kamil vydal autem sám zpět k ohrádce, aby koníky zase zavřel. Bohužel to nebyla jediná neplecha, co Medy s Pipkou vymysleli, takže k večeru opustili svou ohrádku ještě jednou. Ale nic se ani jednomu nestalo, tak nad tímto malým nešvarem co se vyskytl jen na posledních závodech mužem mávnout rukou, prozatím.
Jak den ubíhal, mizelo vínko i slivovička, dokonce i flaška fernetu, co si Viktor na sobotu poručil. A tak bylo veselo a můžu konstatovat, že chvílemi až přespříliš. Naši koníci měli od tří hodin veterinu, tak jsem se s Helenou domluvila, že Kamil a já půjdeme na veteriny a malá Natálka bude na stanovišti s Viktorem.
Děcka veterinami bez problému prošli a když jsme přijeli zpět na stanoviště, už se krásně rozpršelo a díky Viktorově alkoholové indispozici se můj spacák pro následují noc stal neobyvatelným ( byl mokrý ještě když jsme dojeli domů).
Večer se konala rozprava, na které jsme začali řešit problém, že Viktor si trasu na chlazení potřebuje projet,domluvili jsme s Kájou, že nám pomůže a navíc jsme brali chlazení i pro Mirka. Povečeřeli jsme a šli spát.
Ráno ve čtyři kluci vyrazili na trať, aby Viktor při chlazení věděl kam má jet a já si ještě chvilku zdřímla a pak začala chystat Medyho. S Evou jsme na místo startu vyrazili s lehkým zpožděním, ale nakonec jsme dorazily včas. Medy na startu zase tancoval a chvilkama bych řekla, že to i přeháněl..
Odstartovali jsme v sedm hodin. Na startu bylo 14 dvojic a hned po startu jsme se dostali do zabijáckého tempa. Koně byli všichni skoro k neudržení, a když po prvních 5 km Mirek oznámil že jedem okolo 30km/h, dohodli jsme se, že trochu zvolníme. Nakonec jsme drželi sestavu Mirek, Terka, Eva, Markéta a já. Celé první kolo bylo na můj vkus až moc hektické, v rychlosti jsme občas špatně zabočili a pak nás skupinka za námi předjela, na chlazení se zase vše promíchalo, ale naše pěti člená skupinka dorazila po prvním kole jako první. Vitkor nás jednou nestihl, ale podruhé se zadařilo a tak aspoň jedno chlazení proběhlo. Naštěstí byla zima a chvilkama poprchávalo, tak nedostatek chlazení skoro nevadil.
Po první veterine nám odjel Mirek s Terezou s náskokem 5 minut, Sigita byla eliminována pro kulhání a tak jsem nakonec s Medym vyrazila do druhého kola společně s Markétou na Aristě. Prvních 15km posledního kola jel Medy první, ve svým tempu. Zase pršelo a chvilkama bylo velmi nepříjemně, ale okolo 15 km jsme dojeli Mirka s Terkou a pak se nám už jelo o trošku líp. Medy se konečně uklidnil a byl čas na kochání se krajinou. Bohužel okolní krajinu bych nazvala krajinou měsíční, takže pohled v dál byl spíše frustrující a ano, opravdu se mi tam nelíbilo.
Během posledního kola jsme se střídali s Mirkem na vodicím místě, ale jelikož Predátor měl už pomalé a loudavé tempo, na ovál přivedl tři koně za sebou Medy. Po najetí na ovál nás čekalo jedno celé kolo dokola a pak nájezd do cílové rovinky a samotný cíl. Mirek odpíchl Predátora už v prvním kole ne oválu a my si toho všimli o chvíli později, ale chytli jsme se a snažili si udržet druhé místo. Bohužel v první zatáčce se mi povolilo sedlo a tak další vyhlídky na možný dostih s Predátorem byli zmařeny, ale při pohledu dozadu jsem viděla Terezu relativně daleko a tak jsem chtěla, aby si Medy své vydřené druhé místo udržel. V druhé a třetí zatáčce se sedlo stále více stávalo nevyzpytatelným a při nájezdu do cílové rovinky, kde byla prudká zatáčka se mi posunulo o dobrých pár desítek centimetrů nastranu. Na rovince se sedlo usadilo zase naprostřed, ale po trysku na těch 3 km se posunulo nebezpečně dozadu, Medyho jsem zklidnila do rychlého cvalu a doufala, ze sedlo zůstane kde je. Pak jsem se naposledy otočila a viděla jak se Haydée neskutečně rychle blíží a bylo jasné, že když zůstanu v pomalým tempu, že nás předjede. Rozhodla jsem se, že to zkusím, povolila otěže a dala Medymu pobídku, při jeho zrychlení se sedlo posunulo ještě víc dozadu a já měla co dělat, abych se na něm udržela. Cílem jsme proběhli před Haydée, ale pro nás dobrodružství nekončilo. Medy tryskal, já měla úplně volné sedlo posunuté až k zadním nohám a před námi byla docela ostrá zatáčka doprava. Možnost, že bych zastavila hned a vešla do místa veterin hned za cílem byla kvůli pozici sedla nemyslitelná, a tak jsem se snažila zvolnit tempo a pomalu zastavovat. Nakonec jsme ujeli ještě asi 200m a pak jsem v klusu sesedla a utíkala vedle Medyho, abychom se co nejdřív dostali do prostot veterin a mohli chladit.
Už dlouho jsem se nedostala do situace, kdy by mi zatuhly všechny svaly a můžu říct, že když jsem tryskala na sedle, které neplnilo ani jednu ze svých úloh, prolétlo mi hlavou spousta myšlenek kam seskočit abych se nenabila, jak zastavit, abych neublížila Medymu… Ale nakonec to dobře dopadlo a Medy čekal na svou poslední veterinu.
Při veterine jsme se s Eliškou špatně domluvily a v té zimě se Medy trošku zkrátil a na chody byla povolána komise. Nakonec ale bylo všechno v pořádku a Medy prošel.
Kamil s kobylkou přijeli chvilku po nás. V druhé kole ztratili podkůvku a tak šli vycházkou. Naštěstí šikulky dorazili v pořádku a i kobylka prošla veterinou bez problémů.
Vyhlášení se konalo téměř hned, byla zima a tak jsem hleděli abychom se co nejdřív dostali zase do tepla.
Výsledky vypadali pro nás následovně: Kamil s kobylkou v „Z“ na osmém místě, a já s Medym v „L“ jsme byli druzí.
Jako poslední dostih sezony bych řekla, že se nám vydařil. Koníci i my jsme v pořádku a teď je před námi vysněné odpočívání. Rekonvalescence pro koníky a hlavně ten odpočinek.
A v příští sezóně když všechno dobře půjde, má Medy našlápnuto na soutěž „ST“. A třeba i něco mezinárodního. :)